Přeskočit na obsah

(Výňatek s publikace Prácheňsko v lidové písni“)

Prácheňsko – kraj plný krásných písniček, je někdy nazýván také krajem Švandy dudáka, asi nejznámějšího zdejšího lidového muzikanta. Od nepaměti tu působila řada výborných zpěváků, tanečníků a hudebníků. Dodnes bylo na území Prácheňska nasbíráno a zapsáno několik tisíc lidových písní a melodií i řada tanců.
Utváření nápěvů písní ovlivňují technické možnosti hudebních nástrojů, v našem kraji je patrný vliv zejména dud. Řada písniček se do místního hudebního repertoáru dostala z dalších regionů naší země. Na Prácheňsku jsou známé i melodie, které můžeme najít také v Bavorsku či Rakousku. Zpravidla existuje množství variant jednotlivých lidových písní, ale nelze určit tu prvotní. Na rozdíl od písní zlidovělých, kdy známe původní podobu i autora písně. Kromě písní lidových a zlidovělých u nás postupně vznikl nový žánr umělé hudby, který čerpal z tradice pololidové a kramářské písně a rozvíjel se v průběhu 20. století. Jedná se o tzv. „českou lidovku“.
Obyvatelé Prácheňska byli od nepaměti považováni za lid zpěvný a muzikální. Rádi zpívali nejen doma, ale i při práci, v kostele, při společném posezení na návsi či při „tancovačce“ v hospodě. Byli zvyklí zpívat jak sami, tak i s hudebním doprovodem. Tím byly často dudy a přidružené nástroje jako např. housle či klarinet. S nástupem hlučné dechovky začaly tradiční formy lidové muziky ustupovat. Její renesanci přineslo opět až 20.století.
V jihozápadních Čechách má svůj původ výraz „šumaři“. Pojmem šumaři se v této oblasti cca od poloviny 19. století označovaly 3-4 členné party muzikantů, často příbuzensky spřízněných. Hrály na různé nástroje (např. housle, kytara, harmonika, flétna, klarinet apod.) a vystupovaly při rozličných příležitostech po vesnicích. Od 80. let 19. století začali někteří z nich odcházet do ciziny k cirkusům i jiným zábavným podnikům jako tzv. světáci. Světáctví mělo na Prácheňsku a v Pošumaví velkou tradici. Muži z našeho z kraje každoročně v předjaří odjížděli do ciziny, kde pracovali, aby na podzim přinesli domů výdělek.
Mnozí z nich odcházeli k evropským cirkusům a to hlavně jako muzikanti.
V souvislosti s lidovými muzikanty nelze opomenout také dodnes oblíbené harmonikáře a heligonkáře. Současní muzikanti mohou navázat na bohaté hudební tradice Prácheňska. V kraji působí celá řada kapel i sólových hudebníků a výborných zpěváků bez ohledu na to, o jaký hudební žánr se jedná. Je pěkné, že se daří uchovávat a dále rozvíjet také tradice lidové muziky.