Přeskočit na obsah

Středověký hrad vznikl zřejmě na místě pohanského hradiště. Je doložen již od 12. století. Původně královský hrad přechází koncem 13. století do majetku Rožmberků a v 15. století je prodán Švamberkům. Ti přestavují Zvíkov renesančně, aniž by narušili jeho původní charakter. Pevnostní systém se osvědčil ještě za třicetileté války. Roku 1622 byl hrad císařským vojskem vyrabován a zpustošen.

Roku 1623 získali hrad Eggenberkové a po jejich vymření roku 1719 přešel do vlastnictví Schwarzenbergů. Po rozdělení rodu na dvě větve (1790) přešel Zvíkov do vlastnictví mladší (tzv. sekundogeniturní) větve, zastoupené maršálem Karlem I. Schwarzenbergem, sídlícím na blízkém Orlíku. Teprve tehdy bylo přistoupeno k rozsáhlým zajišťovacím pracím: nejdříve byla opravena kaple a zachráněny pozdně gotické malby, ale stav zdiva královského paláce byl již natolik špatný, že se roku 1829 zřítila Nová brána, poté následoval sesuv části paláce nad řekou. Proto byla po roce 1880 zahájena rekonstrukce královského paláce i hradeb. Původní kamenné prvky mají lehce narůžovělou barvu a jsou od nově vsazených částí snadno rozeznatelné. Práce byly ukončeny na přelomu 19. a 20. století a Zvíkov se stal opět skvostem českého stavitelského umění.

Hrad zůstal majetkem Schwarzenbergů do roku 1948, nyní je národní kulturní památkou. Díky údržbám se hrad velmi dobře dochoval. Při pohledu z dáli jej charakterizují tři věže – Černá (dříve Hlízová), která patří k jádru hradu, Červená a Hláska, předsunutá obranná kulatá věž. Nejdůležitější stavbou hradu byl královský palác, jehož součástí je vzácná hradní kaple.